Moje kecy

Tak konečně vím, jak to vypadá...

3. září 2012 v 19:39 | Teris
No, tak dnes byl první den školy. Pro mě teď úplně něco nového, protože jdu do prváku.
Ráno a i v neděli večer jsem byla opravdu celkem dost vyklepaná, ale vše se tak nějak zvládlo. Ještěže jsem jela do Ostravy spojem, který jel o hodinu dřív, jinak bych probloudila celé slavnostní zahájení školního roku - to víte, člověk si splete strany a je hnedka... v háji.
Je to zvláštní vidět mé budoucí spolužáky. Hrozný nezvyk, nevidět ty stejné tváře jako doposud, se stejným mrzutým očekáváním a napruzeným výrazem - už zase škola a další rok...
Dojmy mám zátím ani né moc dobré, či moc špatné. Spíš neutrální. Ale opravdu se těším na hodiny kreslení a na to, až budu skicovat nové tváře o přestávkách. Taky se moc těším na dějiny umění. Dokonce mě nyní i představa, že v nové škole nabydu nové informace a znalosti neskutečně těší... :)

Když jsem přijela domů, zašla jsem si ještě zjistit informace na nádraží ohledně pětiměsíčníku a po cestě zpátky domů jsem se stavila do Hanky (obchodu) pro něco dobrého na cestu - k poslechu "empétrojky". U pokladny jsem zahlédla rozbalený časopis Příroda - už mi zasvítila očka a v duchu jsem si říkala "snad to bude to číslo...". Drapsla jsem ho, listovala, listovala až jsem dolistovala na stranu dvadesát dva. V tu ránu jsem zářila jako slunce nejjasnější. Tak nějak dobře to zahřálo na duši a nakoplo zase dál - no a to těch nakopnutí ať makám víc dneska bylo až až. :D

Takže tady se s váma o to podělím.

Wanastowi vjecy - Bludičky

Ráno ve vlaku jsem si ještě skicovala, tak bych to tady k tomu článku mohla přihodit. Takže až skici nafotím, šoupnu je sem.

Talentové a přijímací zkoušky v Brně a Ostravě

29. ledna 2012 v 12:52 | Teris
Konečně. Talentové i přijímací zkoušky v Brně i Ostravě už mám za sebou. To bylo nervů, to bylo starostí a v podstatě kvůli ničemu, ačkoliv obavy k tomu prostě patří.

Takže, začnu s tím Brnem…
Vyjížděli jsme v pondělí brzo ráno. Tak, abychom na zkoušky dorazili včas. Ráno jsem si vše ještě několikrát překontrolovala, abych se ujistila, že na nic nezapomenu. "Výborně, všem mám." Ujistila jsem se. Ještě než jsme vyjeli, vzala jsem si do kapsy drobného porcelánového slona od rodičů a kočičku, kterou jsem dostala od kamarádky Míši pro štěstí.
Tak a může se vyrazit.

Cestu jsem si užívala. Strašně ráda jezdím v autě za tmy. Ke sledování krajiny, která se pomalu probouzela do ospalého rána, jsem si pustila písničky v mp3. Hodně mě to uklidnilo a dodalo odvahu… Poslouchala jsem, kochala se krajinou a najednou jsem se probudila až v Brně, kde brácha trochu zabloudil. Naštěstí se včas odbloudil a nakonec jsme tu uměleckou školu našli.

Dveře školy byly robustní mohutné a šly otevřít velmi ztěžka. Jen co jsem je pootevřela, hned jsem cítila závan atmosféry plné nápadů, umění, inspirace a toho všeho, co tak miluji.

Zamířili jsme do třetího patra, kde vykonávali zkoušky uchazeči, hlásící se na obory ilustrace a malby. Na začátku chodby zdobené po obvodu stejně jako schodiště pracemi studentů školy, seděla paní, která zapisovala příchozí a rozdávala lístečky s čísly. Já dostala číslo osmdesát čtyři a odevzdala jsem své domácí práce.

Byla jsem tak vyklepaná, že abych se uklidnila, vytasila jsem skicák a začala skicovat ostatní. Bylo to trochu zvláštní, jako by mě toho kreslení ten den ještě nečekalo tolik… Musím ale říci, že mě to dost uklidnilo a vytřepaná ruka dostala zase trochu jistoty, ale nervózní jsem byla jako nikdy.

Takže jsem skicovala přítomné v učebně, než přišel pan profesor, se zadáním úkolu a dvěma modely, kteří si sedli na židle doprostřed kruhu z lavic. Bylo to skvělé, oba dva, dívka i kluk, měli krásné a zajímavé obličeje + kluk měl u mě body navíc za dlouhé vlasy. Kreslila jsem jej, a protože už jsem jej za chvíli měla dokresleného, vzala jsem si ze své zásoby papíru papír další a kreslila i pózující dívku. Když se po hodině a půl vysbírávaly práce, přítomný profesor se mě udiveně optal "Vy máte dvě kresby??". Nejistě jsem přikývla, upřímně jsem si připadala trochu hloupě.

Následovala patnáctiminutová přestávka s rodiči, kteří byli pomalu ještě víc nervózní než já. Prošla jsem se po chodbě a koukala na práce žáků školy.

Následoval druhý úkol a to ilustrace z fantazie. Měli jsme na výběr z třech literárních děl - Kohoutek a slepička, Tři mušketýři a Pán Prstenů. Bylo jasné, co si vyberu a pustila jsem se do práce. Pána Prstenů jsem četla, takže jsem měla výhodu a nemusela jsem kreslit podle filmové předlohy. Myslela jsem, že to za tu hodinu a půl nestihnu, ale nakonec stihla a nevypadalo to podle mého skromného úsudku ani nijak extra špatně, kupodivu…

Teď byla hodinová přestávka na oběd, takže jsme s rodičovstvem vyrazili do Brna. Byla jsem jako v transu, bylo tam tolik budov, tolik míst, tak krásné parky co bych kreslila a malovala do aleluja! Plus přímo vedle školy byla obrovská prodejna s výtvarnými potřebami, kde bych chtěla i umřít! :D

Přišel na řadu třetí úkol. Do učebny vešel další profesor s mísou rozpůlených paprik. Každému dal jednu a zadal úkol. Měli jsme tužkou nakreslit papriku, tak, aby šly vidět všechny plochy - lesklá, dužina, zrníčka a umístit dobře do formátu a tak podobně. Já protože jsem detailista jako sviňa, jsem začala pečlivě stínovat, jenže čas byl neúprosný, tak jsem musela zrychlit, tím pádem to neudělat s takovými detaily, jak bych chtěla, což mi hrozně drásalo nervy. Nakonec jsem to stihla, ale vyloženě jsem se za tu práci styděla, protože nebyla tak propracovaná - no jo, hodina a půl, je hodina a půl.

Po přestávce následoval poslední výtvarný úkol. Taková spíš odpočinková práce. Měli jsme ze dvou papírů - tmavšího a světlejšího - vytvořit pomocí nůžek a lepidla něco na téma - artista. Hned mě napadlo, při pohledu na ty dva papíry, že bych mohla udělat artistu kostlivce - vytrhala jsem části těla, tužkou na ně nakreslila jakoby svaly a ze světlejšího papíru jsem vystřihla kosti - nechtělo se mi s tím moc hrát, tak to bylo podáno spíš tak dětsky. Každopádně to nebylo nic valného, byla jsem už velmi utahaná, což se promítlo i v mé práci…


Po talentovkách jsme s rdiči zašli do ono "království" papírnictví a mám kupu papírů, skicářů a obrovskou sadu pastelů, se kterými se musím naučit kreslit.

Tak, to byl takový stručný (?) popis talentových zkoušek v Brně. :)


Nyní přijde na řadu Ostrava - poněkud stručněji než Brno.

Stejně jako když jsme jeli do Brna, tak jsem stávala brzy ráno. Zkontrolovala jsem si nachystané věci, naskládali jsme je do auta a vyrazili jsme. Byla jsem už poněkud klidnější, než když jsem jela do Brna, teď už jsem přibližně věděla, co mě čeká a vlastně jsem se i na úkoly těšila.

První úkol byly dvě ilustrace tuší podle dvou básniček na A3, kterou jsme si čarou měli rozdělit na dvě poloviny. Práce tuší mě moc bavila, ač začátek mi dal teda zabrat. Hned ze začátku jsem se seznámila se sousedící dívkou Eliškou, takže to bylo moc fajn.

Přišel na řadu další úkol - portrét podle živého modelu a A2 papír (velikost papíru mě v Ostravě moc potěšila, protože v Brně jsme kreslili pouze na A3). Práci jsem měla hotovou rychle, tak jsem si vytáhla skicák a skicovala sádrového svalovce, který byl v místnosti. Občas jsem svůj portrét zkoukla a případné věci, co se mi nezdály, jsem poopravila.

Následovala přestávka na oběd. S mamkou jsme šly do restaurace blízko školy, rychle jsem do sebe oběd naházela a utíkala jsem do posledního patra školy na třetí výtvarný úkol, kterého jsem se bála - hodně bála. Měli jsme namalovat barvami zátiší a s barvami já neumím, ale k mému překvapení, mi přálo štěstí a dařilo se mi. Takže jsem stihla namalovat i pozadí. Nevypadalo to moc špatně, ale přesto se biju do hlavy, jak může někdo namalovat takovou matlaninu. No jo, musím trénovat a trénovat.


A konečně přišel na řadu úkol poslední. Byla to práce s pastelem (jak jsem to uslyšela, musela jsem se pokřížkovat, protože s pastelem zrovna dvakrát kamarádi nejsme). Zadání úkolu znělo "Narozeninová oslava/párty". Narychlo jsem si načrtla několik návrhů do skicáře a poté vybrala ten nejsympatičtější. Tak jsem nakreslila kruh kníračů s narozeninovými čepičkami a doprostřed kruhu dost se zapálenými svíčkami, který knírače osvětloval. Práci jsem měla zase velmi rychle hotovou, takže jsem si zase skicovala.

Po skončení talentových zkoušek jsme měli čekat na výsledky dole, v aule školy. Tak jsme čekali. Nervy jsem si málem ukousala nehty, než přišel pan učitel s papírem plným čísel, které pokračují v přijímacím řízení. A ano, byla jsem mezi nimi! Uvnitř mého člověka jsem radostí dělala přemety ve vzduchu.
Tak, to byly talentové zkoušky v Ostravě.

Další den jsem jela, tentokráte sama do Ostravy na přijímací zkoušky. Byla jsem vyklepaná jako ratlík, hodně jsem se připravovala a učila, o prázdninách dvakrát četla bychli encyklopedii o dějinách umění, tak jsem si říkala, že snad něco budu vědět… Testy nakonec nedopadly dvakrát valně, ale alespoň že slohovou práci jsem měla za plný počet bodů.

Devatenáctého jsem jela vlakem s mamkou do Brna na přijímací zkoušky. Byla jsem z toho nadšená (né kvůli testům a pohovoru, co mě čeká, ale kvůli toho, že po několika rocích dopisování si, se konečně setkám s Maky/Jessie. Osůbkou, která pro mě vždy byla inspirací a motorem, který mě poháněl a pohání kupředu)… Byl to nádherný den, když pominu ty nervy z přijímaček. Moc jsem si jej užila a potkala skvělého člověka. :)

Tábor

18. července 2010 v 14:06 | Teris
Tábor byl skvělý, škoda že tak rychle utekl…

Ze začátku se mi tam moc nelíbilo (až na úžasné ba přímo úchvatné západy slunce), byla jsem zvyklá na naše tábořiště na Libavě, ale nakonec to tam byla paráda. Mám spoustu zážitků, inspirací, kreseb a fotek…

Hodně jsme jezdili na loďkách. Upřímně, to se mi moc nelíbilo protože mám z vody trošku strach, ale přežila jsem to a když na to tak vzpomínám tak to nebyla až taková hrůza :)

Nejsem až tak dobrá v psaní abych popsala všechny skvělé zážitky najednou, takže když tak budu psát k fotkách a kresbám z tábora, které zanedlouho přidám.

Karen Elson - Cruel Summer
Tuto písničku jsem si naprosto zamilovala. Karen Elson je jak úžasná a krásná modelka, tak také skvělá zpěvačka.
Po dešti

Addio - Au revoir - Goodbye - Nashledanou

3. července 2010 v 21:29 | Teris



















The Raconteurs - Old Enough
(Tolik Jacků, hnedka bych jednoho brala :D)

A jde se už konečně študýrovat!

31. března 2010 v 18:40 | Teris
Ano, musím na to vlítnout s plnou vervou. Musím omezit práci na počítači a začít konečně pořádně makat, tím myslím: kreslit a studovat. :) Když jsem si včera prohlížela knížku o kreslení co mám a viděla jsem ty úchvatné realistické kresby lidí, věcí či krajin, doslova mě to fascinovalo a umínila jsem si že todle se musím naučit :D.
Né, vážně musím makat, poslední dobou jen kreslím skici lidí což není moc a pokud chci umět kreslit dobře tak musím pracovat.
Ještě musím dokončit sice pár kreseb na zakázku (podle fotek...brrrr, fuj, fuj :D) ale mezi to i vtěsnám kresby podle reality a z fantazie ať si jí procvičím :)
Doufám že mi tohle odhodlání vydrží :D
Nu, tak já fičím :)
0041

Jedu na lyžák...

21. února 2010 v 18:49 | Teris


Šťastné a veselé Vánoce!

23. prosince 2009 v 15:16 | Teris
Zdravím,
tak jsem se vám vrátila :)

Vím, dlouho jsem se zde neukázala, ale to jen díky Vánocům (na které to všechno svedu :P)
Mám spoustu kreseb a také spoustu fotek které zde zanedlouho přidám :)

Zítra už jsou Vánoce, tak bych chtěla všem popřát krásné, vselé a pohodové Vánoce a ať se nezadusíte kostí z kapra či nezadlávíte cukrovím :)

Postoupila jsem do finále...

24. října 2009 v 10:09 | Teris
Zdravím,
postoupila jsem do finále na srdci blogu :). Jsem vlasně strašně moc ráda už jen za to že mohu být mezi těmi 10-ti vybranými blogy, opravdu už to je pro mě výhra.

Ale jestli se někomu zalíbila má kresba Boba Marleyho nebo mé kresby co mám zde na blogu a chtěl by mě podpořit tak pro mě může hlasovat ZDE pro číslo 9 (to jsem já). Jsem vděčná za který koliv hlas ;)

A zde je kresba se kterou jsem tedy postoupila...

Dřevěné korálky

20. září 2009 v 14:39 | Teris
"Žádný lepší nadpis jsem nějak z mé kebule nevyloudila tak se omlouvám za tak primitivní napis :D..."

Máte taky tak rádi tydlety korálky?
Já je ám nejradši už kvůli toho že jsou převážně z přírodního materiálu čili dřeva. Také jsou příjemné na nošení a mám je radši než různé kovové a různě všelijak třpytivé, tyto jsou obyčejné ale zároveň mají své kouzlo, což se mě líbí :). Mám ráda takové ty vonné obchůdky s batikovaným oblečením, s těmito korálky, taškami přes rameno a dřevěnými soškami, kde to příjemě voní svíčkami a vonnými tyčinkami. V nějakém takovém stylu bych chtěla mít svůj pokoj ale nevím jestli se mi to podaří zrealizovat...
Jé, zase tady povídám kraviny které nikoho nezajímají, ach jo :D, bohužel musíte mě trošku chápat přece jsem jen taková zvláštní bytost :D

Radši změním téma:
"Tak co kluci a holky, jakpak jsete se měli o letošních prázdninách které tak rychle utekly?:)"
Já jsem se měla výborně, přímo jsem si je užila.
Jak já bych se tak chtěla vrátit na tábor. Večerní koupání, sauna u potoka, hlídky, perfektní sbor vedoucích i vlídných lidiček se kterýma se dám ráda vždy do řeči.
Skaut vnímám jakoby mou druhou rodinu bez které bych se neobešla. Proč to tak rychle uteklo...

Užívejme si konec prázdnin co nejvíce můžeme!

26. srpna 2009 v 8:26 | Teris
Ahoj lidi,
ještě na poslední chvíli jdu k babičce a dědovina prázdniny. Nebojte beru sebou mého přítele Foťáka a kamarádky Tužtičky a papíry.:D Nudit se nebudu a volnou chvíli se budu snažit vyplnit kreslením a studiemi či focením. Už se moc těším protože vedle jejich domu je louka a les a k večeru tam vždycky krásně zapadá slunce a je to tam přímo jako z pohádky, tak to bude parádní na focení :) Dokonce tam mají jedni sousedi koně a poníky (možná ještě i kozy). Takže taky super na kreslení.
Jinak jak příjdu z prázdnin od babičky a dědy tak dokončím portrét mojí mamky která se mi zatím neobvykle daří (už se těším až ji dokončím).

Jo a také nastavím pár článků aby jste se mi tady nenudili, ale bohužel na komentáře budu odpovídat až příjdu...
Tak sa mějte děcka a přeji krásné poslední dny prázdnin! Hasta la vista!
 
 

Reklama